Sunny Farma Sunny Farma
Lidé

Jezdecké pomůcky pro koně

Sedlo se třmeny

Každé sedlo musí především správně sedět koni a také vyhovovat jezdci. Povrch sedel je kožený, obvykle černý nebo hnědý. Sedlo je tvořeno sedlovými polštáři, které leží koni na hřbete a musí mít správný tvar, aby netlačily do páteře. Vyrábějí se nejčastěji ze směsi syntetické a přírodní vlny. Mezi polštáři je komora, která chrání páteř koně před přímým tlakem a umožňuje větrání. Jednotlivé druhy sedel se od sebe liší hloubkou posedlí, tvarem bočnic, hmotností atd. Nedílnou součástí jsou třmeny, klasické nebo bezpečnostní, které uvolní nohu při pádu jezdce. Pro ně je tradičním materiálem leštěná nerez ocel. Obvykle pod sedlo patří podsedlová dečka, která chrání sedlo před přímým dotykem s hřbetem koně a zároveň saje pot.

Sedla mohou být postavena buď na anglickém základu, ta se dělí na školní, turistická, parkurová, drezurní, krosová, distanční, dostihová, univerzální a dámská, nebo mohou být kozlíková. Do této skupiny patří sedla westernová, vojenská, španělská, kozácká a mongolská.

Na Farmě Slunečný Dvůr se setkáte se třemi druhy sedel.

Sedlo školní – univerzální

Slouží k výcviku, vyjížďkám, turistickému jezdění apod. Tvarově tvoří kompromis mezi parkurovým a drezurním sedlem, mívá předkolenní a zadní stehenní odmontovatelné opěrky. Zpravidla je vyrobeno z vepřovicové kůže,váží 4 – 8 kg.

Sedlo parkurové

Parkurové sedlo má hluboce vykrojenou přední rozsochu a polohluboké podsedlí, aby jezdec mohl sedět co nejblíže k přední rozsoše a kohoutku koně. Bočnice jsou vysunuty více vpřed, kolenní opěry jsou zpravidla pod bočnicemi, popř.i za kolenem jezdce (lýtkové bloky), kde zabraňují klouzání holení jezdce dozadu a poskytují mu větší oporu pro kvalitní sed.

Sedlo dostihové

V sedlovně objevíte také sedlo dostihové. Pro každý typ dostihů se používá odlišný typ sedla – jiné je pro dostihy rovinové, překážkové nebo steeplechase. Vždy však musí splňovat požadavky na bezpečnost jezdce. Stranice jsou kratší a více vykrojené směrem dopředu než u běžných sedel. Jsou velmi lehká, váha se pohybuje přibližně od 2,5 – 4 kg. Při dostihu se pod ně vkládá dečka se startovním číslem. Sedlo pro rovinové dostihy je velice lehké a malé, váha se pohybuje od 300 g do 1,5 kg.

Uzdečka

Uzdečka tvoří nátylník, lícnice udidla, udidlo, lícnice nánosníku, nánosník, čelenka, podhrdelník, otěže. Nátylník leží na temeni hlavy koně a rozdvojuje se v lícnici udidla a podhrdelník. Celá uzdečka je nastavitelná podle velikosti hlavy koně pomocí zápřezek a zápinek, popřípadě lze její jednotlivé části měnit. Uzdečka musí koni přesně padnout. Je-li příliš velká, může kůň vyplivovat udidlo, je-li malá, udidlo se zařezává do koutků huby, nátylník tlačí apod. Nánosníků je několik typů – hannoverský, anglický, mexický, irský, švédský. Udidel je také mnoho druhů, rozdělují se podle koncovek na:

kroužkové základní - nejoblíbenější, aktivuje hubu k přežvykování,

olivové – také oblíbené, nezraňuje koutky huby, ale nepodporuje koně při přežvykování,

déčko – méně používané, platí pro něj totéž, co pro olivové, roubíkové – zabraňuje protažení udidla, zesiluje efekt na líce koně.

Dále se dělí podle typu udidel na nelomené, lomené, dvakrát lomené, speciální – s rolkami, hračkami, řetízky apod. Materiály – udidla jsou nejčastěji nerezová, dále plastová či potažená gumou. Dnes jsou nejvýše ceněné speciální ušlechtilé slitiny, zejména argentan, který je pro koně chuťově atraktivní a podporuje slinění. U udidel jsou důležité dva rozměry – šířka udítka určuje tlouštku, a tím i jeho ostrost, šířka udidla pak délku, která musí odpovídat individuální hubě koně.

Podkovy

První zmínka o kovové podkově je přibližně z 5. století př. n. l., tedy z období tzv. keltské kultury. Na území Čech se vyvíjelo podkování koní od 3. století n. l. a už v 10. století bylo podkovářství považováno za nadstavbu kovářství. V roce 1874 bylo uznáno jako samostatná koncesovaná živnost.

Péče o kopyta začíná již v hříběcím věku. Právě v hříběcím věku lze výnamným způsobem postoje kočetin ovlivnit. Od 18. měsíce se již musíme chovat ke končetinám „dorostence“ jako u dospělého koně a plně respektovat ty jejich problémy, které se nepodařilo odstranit. Každé další podkování by mělo následovat v pravidelném intervalu 6 – 8 týdnů podle postoje končetin a intenzity růstu rohoviny.

Na českém trhu působí celá řada firem, vyrábějící velké množství podkov pro dostihové koně, klusáky, a westernové koně i velkou škálu podkov pro teplokrevníky. Tento sortiment obsahuje 6 základních typů podkov. V každém typu podkov se vyrábí 8 – 10 velikostí v tloušťkách 6,8 – 10 mm a o šířkách 20,22 a 25 mm. Každá kvalitní podkova musí splňovat důležité parametry – např. rozmístění otvorů pro podkováky, jejich směr a přesnost tvaru sedel, či rozmístění, výška a pevnost čapek.

Podkovářské nářadí

Mimo výheň a kovadlinu potřebuje podkovář mnoho dalšího nářadí:

Silonová palička - slouží ke klepání na utínku nebo sekáče.

Utínka - odnýtování podkováků před stržením podkovy.

Strhávací kleště - sejmutí staré podkovy.

Kopytní nůž - levý a pravý, nebo oboustranný slouží k úpravě kopyta a střelu.

Kleště na rohovinu - odštípání přerostlé stěny.

Rašple - úprava kopyta do konečného tvaru.

Výhňové kleště - manipulace s teplou podkovou

Kovářská palička - tvarování podkovy na kovadlině.

Vidlička - přidržení podkovy na kopytě při připalování.

Kladívko - zatloukání podkováků.

Kleště na podkováky - odštípání přečnívajících podkováků.

Nýtovací kleště - zanýtování podkováků.

Ruční kovadlinka - dotažení podkováků.

Starší rašple - estetická úprava po přitlučení podkovy.

Kleště na vytahování podkováků - vytažení hlavy podkováků z drážky podkovy.

Palpační kleště - kontrola citlivosti kopyta.

Úhloměr - přesná orientace v postojích končetin.

atd.

Kontakt     Mapa