Sunny Farma Sunny Farma
Lidé

Chování koně

Ržání a řehtání

Rejstřík hlasových projevů je u koní velmi bohatý, tyto projevy však u koní nejsou až tak časté, v divočině museli být nenápadní a příliš na sebe neupozorňovat šelmy. Obvykle tlumeným řehtáním přivolává své hříbě klisna, hřebec se ozývá hlasitým řehtání, slyší-li klisny nebo jiné koně.

Pozornost

Koně něco zaujalo, soustředěně se dívá, uši jsou napřímeny. Pokud se dotyčný objekt pohybuje, sleduje ho pohybem očí nebo uší. V určitých případech každé ucho může směřovat jiným směrem, například u parkurových koní před překážkou – jedno ucho směřuje dopředu směrem ke skoku, druhé dozadu k jezdci a jeho pobídce.

Zívání

I koně umějí zívat – často zívají při odpočinku vleže, někdy zívá hřebec po vyvrcholení milostných hrátek s klisnou.

Mletí hubou

U malých hříbat, která se dostanou do kontaktu s dospělými jedinci – např. ve stádě, lze vypozorovat nápadné klapání a mletí hubou na prázdno. "Velkému" koni tak dávají najevo podřízenost a "prosí ho", aby jim neubližoval.

Flémování neboli navětřování

Vyskytuje se zejména u hřebců, kteří zkoumají pachy – hlavně – říjných klisen pomocí tzv. vomeronasálního nebo také Jacobsonova orgánu, což je sliznice s chuťovými žlázkami v tenké spojce mezi dutinou nosní a ústní. Koně vysoko zdvihnou hlavu, ohrnou horní pysk a flémují – navětřují pach. Stejně se chovají i mnohé klisny po porodu hříběte, kdy flémováním "nasávají" vůni svého hříběte, a tak si ho zapamatovávají. Čas od času se flémování objevuje i u jiných kategorií koní, jeho funkce však není zcela jasná.

Očichávání

Čich je velmi důležitým smyslem koní, pomocí něj se vzájemně poznávají i dorozumívají. Také nový člen stáda bývá nejprve očichán ostatními koňmi – nejprve se dotýkají nosy, poté na hřbetě a u kořene ocasu. Při seznamování koně s nezvyklou nebo novou výstrojí se vyplatí nechat koni vše očichat a "prozkoumat".

Agresivita a vzájemné měření sil

Koně se mohou poměřovat různými způsoby a ve stádu bývají vidět útoky, honičky či kopání po sobě. Uši jsou přilepené k hlavě, oko je stočené tak, až je vidět bělmo, kůň může mít vyceněné zuby – pak většinou následuje útok v podobě kousnutí, chňapnutí či kopnutí. Nejde však ani tak o agresivní chování, jako o vymezení a udržování místa ve stádě a vzájemných vztahů dominantnosti a podřízenosti mezi jednotlivými koňmi. V sociálně ustáleném stádě, ve kterém spolu koně žijí delší dobu a dobře se znají, stačí k poměřování vzájemných sil většinou jen hrozby. K vážným soubojů může dojít při seznamování neznámých koní a mezi hřebci v boji o klisny. Člověka koně napadají zřídka. Někdy koně zaútočí, jsou-li zahnáni do úzkých. Pokud je opravdu kůň agresivní, vězí za jeho chováním obvykle člověk, který ho zkazil, zachoval se vůči němu nevhodně nebo dostatečně nedbal jeho předchozích upozornění.

Bojové hry

V přírodě dochází mezi hřebci k vážným soubojům o klisny, a vítěz je pak pánem nad stádem. Divocí hřebci se pokoušejí vzájemně si prokousnout šlachy, a znemožnit tak sokovi pohyb, útočí i na hrdlo a popřípadě na břicho. Stavějí se na zadní, útočí předními končetinami a zuby – u hřebců špičáky – vyhazují po sobě zadníma nohama. U hříbat jde ovšem jen o hravé souboje, jsou projevem radosti a slouží k přípravě na budoucí boje vážné.

Odpočinek

Kůň odpočívá vleže nebo vestoje. Vestoje má při odpočinku obvykle povolenou jednu zadní nohu, tou se o zem opírá pouze předním okrajem kopyta a čas od času si přešlápne. Oči má přivřené, uši uvolněné a mírně zakloněné dozadu, dolní pysk bývá povolený. Neměli bychom odpočívajícího koně rušit, v případě nutnosti jej oslovíme a upozorníme na sebe, aby se nelekl.

Vzájemná péče o srst tzv. grooming

Vzájemné drbání je mezi koňmi velmi časté. Původní funkcí tohoto chování byla péče o srst v místech, kam si kůn sám nedosáhne – např. hřeben krku a oblast kohoutku, plece, ramena a horní linie hřbetu. Postupem času se z něj stala společenská událost – přátelský projev smíru, sympatií či náklonnosti spojený s praktickou údržbou srsti. Při této činnosti stojí koně protisměrně a lehce si pomocí řezáků hryžou srst. Mají tak navíc dobrý přehled o všem, co se děje v jejich okolí. Někdy se může stát, že při čistění vás začně hříbě nebo i dospělý kůň jemně "drbat" také – netrestejte ho, jen vám tak projevuje sympatie. Podrbání koně na kohoutku je pro něj velice vítaná odměna, mnohem příjemnější, než například obvyklé poplácání po krku.

Ohon – nač jej kůn používá

Ohon je vlastně prodloužení páteře v sedmnácti obratlích. Pojmenování – ohon nebo běžně ocas.

Má svůj veliký význam. Chladnokrevník určený pro tažnou práci svůj ohon aktivně využívání k odhánění ani ne tak much, jako skutečně nepříjemných velkých ovádů, vyskytujících se v lese a v každém houští. Jeho hřbet a boky nejsou kryté sedlem a tělem jezdce a dlouhé žíně ohonu ho častým ovíváním těchto míst zbavují nepříjemného hmyzu v klidu i za pohybu. Dosáhne si jimi máchnutím i na břicho a mezi stehny na choulostivé místo vemínka nebo šourku. Zkrácený ocas znemožní ošetření zmiňovaných míst a vede ke zvýšené nervozitě koně. Ocasem máchá s daleko větší intenzitou, bije jím kolem sebe, a pokud nedosáhne na břicho, kope po hmyzu končetinami. Z hodného koně je náhle nervozní nesoustředěné zvíře, které otráví i svého vodiče.

Kontakt     Mapa